Cambridge - Week 11

A jsem opět v Hotel Chocolat, popíjím horkou čokoládu s příchutí slaný karamel a snažím se nenápadně pozorovat obsluhu, která je tady až moc sympatická (čtěte - není tady ani jeden nehezký kluk). Nemůžu uvěřit, že už píšu shrnutí 11. týdne, které je předposlední před tím, než se vrátím zpět do Česka na takovou vánoční pauzu od Anglie. Tento týden se toho opět nedělo extra moc, ale to vám vlastně říkám vždy, tak snad neočekáváte každý týden Bůh ví jaké dobrodružství.

Here I'm, again in Hotel Chocolat, drinking hot chocolate with salted caramel flavour, trying to look as 'I'm blogger' as I can. I can't believe this is my 11th week here in Cambridge, Just one more week and I'm going home for Christmas. This week was again kind of boring, but that's what I always tell you so I hope you're kind of used to it by now.

Když tak přemýšlím a pátrám v paměti, za ten týden jsem většinu času trávila v práci, kde toho bylo k našemu překvapení až nad hlavu. Jednou jsme se s holkami rozhodly zajít na brusle, ale nakonec to skončilo tak, že jsme si daly svařák, a pak si zašly na večeři. Představa bruslení v nenabroušených bruslích mě prostě nelákala a raději si zajdu někam, kde si budu moci brusle nechat aspoň nabrousit. Pátek jsem trávila hlavně v kavárně, o které jste si mohly něco málo přečíst v minulém článku, a neděli jsem vyplnila výrobou nepečeného cukroví.

Thinking about it, I spent most of the week in work, where we (surprisingly) had a lot to do. One day, we decided to go ice skating, but in the end, we were just standing nearby with hot wine watching people struggling on not sharpened skaters. I don't know about you, but I really prefer to spend 10 pounds on something I enjoy than on something with high chance of falling. Friday was mainly all about Hotel Chocolat, where I spent half of the day. If you want to, you can read everything about this gorgeous place in last article.   

Za normálních okolností bych tento článek už ukončila, abych zbytečně neprodlužovala něco, co vlastně ani o ničem není, ale na přání mé spolubydlící Markét se s vámi musím podělit o jeden hororový zážitek. V našem mobile housu se už nějakou dobu nacházel pavouk Chuck Norris. Byl nesmrtelný, rád se schovával a nikdo ho nedokázal zabít. Měl také kamarádku, která se nám jednoho dne rozhodla procházet po stropě, což se Markét moc nelíbilo (čtěte - křičela: "co s tím uděláme, já to tady zapálím!"). Tak jsme zavolaly Johna (muž pro všechno), který zabil toho, který se procházel, ale Chuck se mu bohužel schoval. Tak se Markét rozhodla vzít osud do svých rukou a přibližně půl minuty na jeho místo stříkat Rait proti mravencům. Poté na mě křikla, jestli bych za ní nepřišla, jelikož tam nechce být sama. Bohužel, když jsem přicházela do kuchyně, Chuck se v křečích třepal mimo svůj domeček, kde normálně trávil svůj veškerý čas, čehož jsem si všimla, s šokem to sdělila Markét, která zakřičela tak, že nám málem popraskala okna. Nakonec jsme opět volaly Johna, který Chucka nadobro zneškodnil. Konec poutavého příběhu. 

A tímto se s vámi opravdu loučím. Přeji vám příjemný týden a nádherné předvánoční období :)

And that's basically it. I wish you all a lovely week :)

PS: Je možné, že se vám zrušil odběr na mém YouTube kanále díky nějakému šotkovi, který na YT řádí. Pokud mě tedy chcete stále odebírat, určitě to zkontrolujte :)