Kdyby mi před pár lety někdo řekl, že mi přijde nabídka na spolupráci od Ollies, ani trochu bych mu nevěřila. Jedná se o cukrárnu, kterou můžete najít dvakrát v Ostravě (+ stánek v obchodním centru) a jednou v Olomouci a hlavně o místo, kam jsem často chodila se spolužačkami a kde se pravidelně setkávám se svou kamarádkou Klárou. Kromě toho, že se mi naskytla příležitost si sem opět s Klárou zaskočit a zhřešit u dortíku, tato spolupráce mě také donutila si přečíst příběh, který stál za vznikem Ollies. 

If someone had told me I would be asked to work with Ollies, I wouldn't have believed. Ollies is a sweet-shop located in Ostrava and Olomouc and also a place where I've spent a plenty of afternoon with my schoolmates and mostly with my good friend Klara. This cooperation not only gave me another chance to spend a lovely afternoon with Klara, but also to find out something about the history of Ollies.

V roce 1999 se Olga Gondková se svým manželem vydala vyzkoušet kávu do nové kavárny v supermarketu. Voňavé espresso jim evokovalo vzpomínky na Itálii a na tiramisu, které tam ochutnali. Sám majitel uznal, že i on by rád tento dezert ve své kavárně měl, ale bohužel, v té době ho žádná z výroben vyrobit neuměla. Jelikož si manželé tiramisu občas doma dělali, rozhodli se, že mu donesou pár kousků na ochutnání. Nečekali, že by si je od nich koupil, vzhledem k vysoké ceně způsobené kvalitními surovinami, ale nestalo se tak. Odkoupil všech 20 kusů a za čtyři hodiny jim telefonoval, že už žádné nemá, protože je klienti vykoupili, a že by si rád objednal dalších 20 kusů na další den. A protože zprávy o dobrém jídle se rozkřiknou hned, ani se nenadáli, měli další a další odběratele, a tím začal jejich podnik.

In 1999, Olga Gondkova (Oli) and her husband went to new café in one of the first supermarkets. The smell of espresso reminded them Italy where they'd spent their holiday. The only thing they're missing was tiramisu. They weren't the only one. Owner of the café told them he'd been trying to find cake factory that would have had done tiramisu for his café, but at that time, there wasn't such factory. The next day, they decided to bring him some of their homemade tiramisu not expecting he would give them money for such expensive dessert. Surprisingly, he gave them even more money and few hours later, he called them and asked if they could have brought him more tiramisu the next day. Because rumours spread really quickly, soon, they had more and more clients and that's how their business started.



Dnes Ollies dělá nejen dorty, ale také štrůdly, makronky a jiné dezerty. Na výběr mají také spoustu nápojů od teplých až po studené. Já se tentokrát rozhodla pro cappuccino a red velvet cheesecake, který byl pro mě premiérou, a já si na něm moc pochutnala. Klára si dala latte a dort s názvem větrník, který musím příště rozhodně ochutnat, protože vypadal naprosto výborně. Kromě toho bych ráda ocenila interiér pobočky v Ostravě Porubě, který působí moc příjemně a fotogenicky. V Porubě je hned vedle cukrárny i Ollies bistro, ve kterém máte možnost si dát dorty i přes to, že nejsou v chladícím boxu, a tam jsme právě zavítaly my dvě, protože v cukrárně bylo bohužel obsazeno. Toť rada na závěr a já už si jdu konečně dát večeři, protože u těch fotek umírám hlady.


Today, Ollies makes not only cakes, but also macrons and other desserts. They also offer wide range of hot and cold beverages. This time, I decided to have cappuccino and red velvet cheesecake which I'd never had and I really liked. Klara went for latte and cake inspired by traditional Czech dessert called 'větrník'. I must admit it looked indeed very delicious and I definitely have to try it next time I visit Ollies. The interior is too really beautiful and photogenic not only in the sweet-shop, but also in bistro which is connected to the sweet-shop. That's everything for today's article. I have to go now, because I'm getting hungrier and hungrier. 

Nestíhám psát, ale překvapivě stíhám číst. Je to hrozné, ale i když mám na článek celý týden, píšu ho na úplně poslední chvíli. A není to tím, že by mě blog nebavil. Svůj blog mám ráda a psaní na něj je pro mě jedním z největších uvolnění. Jen toho teď bylo trochu více - stres z budoucnosti, stres z úplných hloupostí a vyčerpanost z brigády. Místo zbytečných slibů o tom, jak se polepším (nepolepším) přejdu raději k tomu hlavnímu. Po maturitě jsem se těšila na čtení nových knih, a když to konečně přišlo, nemohla jsem se vůbec soustředit. Zkoušela jsem číst "Rivers of London", ale daleko jsem se nedostala. Proto jsem se koukla do skříně a narazila na svůj vánoční dárek "Fangirl" od Rainbow Rowell.

I don't have time for writing, but suprisingly, I have time for reading. It's not that I don't enjoy writing, but I've had pretty tough month and the last thing I want to do is to write stressed articles. I want you guys to enjoy what I write and not to feel sad. Let's skip the emotional part and talk about book called Fangirl. I've wanted to read Rivers of London for a long long time, but somehow I couldn't read it. Maybe it was because I was tired, but I just haven't been focused as much as I should be for such book. So I decided to read Fangirl instead and I don't regret. 

Ačkoli jsou až na fyzickou podobu každá úplně jiná, Cath odjakživa sdílela se svým dvojčetem Wren všechno: oblečení, trápení s rodiči i vášeň pro knížky o mladém kouzelníkovi Simonu Snowovi. Jenomže teď obě nastupují na vysokou školu a Wren poprvé nechala Cath na holičkách – nechce s ní bydlet na koleji.
Potíž je v tom, že Cath na rozdíl od sestry není právě společensky zdatná. Jejím přirozeným prostředím je internet, kde se nemusí nikomu dívat z očí do očí a kde tisíce fanoušků nadšeně čtou její povídky ze světa Simona Snowa. A to je svět na hony vzdálený bludišti školních budov, v němž číhají nástrahy v podobě všech možných fobií, děsivých spolubydlících s neodbytnými kamarády a profesorek tvůrčího psaní, které o fanfikcích nechtějí ani slyšet.
Co ale Cath zbývá než zachovat klid a nedat se? (zdroj) (https://en.wikipedia.org/wiki/Fangirl_(novel))

Sedím u notebooku nervózní z toho, že mi je bez záclon vidět přímo do pokoje a umírám touhou jít do sprchy. I přes to píšu tento článek, protože chci, aby v něm byly všechny pocity, které mám. Jedná se sice o přednastavený článek, ale já ho sepisuju pár minut po příchodu z kina. Tak se pohodlně usaďte a připravte se na příval emocí.

I am sitting in my room little bit nervous about the fact that people can easily see me in my room without curtains on my window. Even though I am really tired, I want to write this article before I go to sleep. That's the best way how to share my true emotions that I have from the movie I saw on Friday.

Chtěli byste se podívat na nějaký film, ale nemáte náladu na přesladěnou romantiku, která je na každém televizním kanálu? Já sice na každou slaďárnu kouknu, ale někdy mám chuť na trochu toho dobrodružství. Přesně takovou dávku dobrodružství, jakou jsem potřebovala, mi dal film "Deadpool".

Chtěli jste už někdy svého učitele/profesora/rektora na chvíli pauznout nebo přetočit o několik vět nazpět? Díky stránce VímVíc se vám váš sen splní. Nedávno mi přišla nabídka na spolupráci právě s touto stránkou. Mým úkolem bylo si vybrat kurz z jejich široké nabídky, absolvovat ho a poté vám sepsat své upřímné pocity. Na výběr jsem měla od lekcí jazyků přes rady o výživě až po podnikání.