16.5.2015

A je tady zase konec víkendu. Trvalo to, ale zase (a konečně) píši nějaký ten článek. Tentokrát přicházím i s vlogem z tohoto víkendu. Celý týden byl docela únavný a jinak tomu nebylo ani o víkendu. V pátek odpoledne jsem vyjela do Prahy a další den ráno už jsem cestovala do Tábora, odkud jsme vyrazili s tátou a s takovou partou dalších 10 lidí (jeho kolegové a dcera od jednoho z nich) na "Pochod: Praha-Prčice". Letošní byl můj 4. a těšila jsem se na něj tak, jako vždy. Jak vše celý víkend probíhal můžete vidět ve videu, ale v tomto článku bych Vás chtěla trochu seznámit s celým pochodem.

Podle taťky to celé začalo tím, že někdo někoho poslal do prčic a ten dotyčný to vzal vážně a do Prčic opravdu odešel. Když se vrátil, nechápal co v těch Prčicích měl dělat. Nevím co je na tom pravdy, ale historka je to tak jako tak zajímavá. Na výběr máte z 16 tras od 13 km až 70 km a je jen na Vás, kterou si vyberete. Ta 30 km z Tábora se mi zdá jako ten zlatý střed, protože už při posledních kilometrech, kdy už sice Prčice vidíte, ale obcházíte je stále dokola, si říkáte "Ať už tam jsme!". Když dojedete do startovního města a zaplatíte vstupné, obdržíte mapu, na které máte políčka na razítka, která dostáváte v proběhu trasy při kontrolách na tzv. punktech. Rychlost je opět jen a jen na Vás, ale musíte pamatovat na to, že každý z těch punktů v určitou dobu zavírá a vy pak přijdete o cenné razítko. Po úspěšném zvládnutí trasy dostanete Tatranku a plastový "škrpál", který je již od 12. ročníku symbolem pochodu (původní kovový již od roku 1973). V cíli se každoročně koná pouť, kde se můžete občerstvit různými pochutinami a osvěžit nápoji od piva až ke kofole.

My jsme vycházeli kolem osmé hodiny ranní a do cíle jsme dorazili okolo šesté hodiny večerní. Když do toho započítám dlouhé občerstvovací pauzy, musím říct, že jsem na nás pyšná. Doufám, že se budu účastnit i příští rok a jestli se tak stane, nesmím zapomenout na opalovací krém. Pokud i vy o něčem takovém uvažujete, určitě vezměte rodinu nebo velkou partu přátel, protože v dobré náladě se jde mnohem lépe.