Cambridge - Week 8

Ještě než se dostaneme k jádru článku, ráda bych se na chvíli věnovala tomu, jak nezodpovědná jsem. Nejen, že mám pravděpodobně zánět spojivek a i tak jsem se rozhodla upravit fotky a napsat článek, ale také jsem večer ve městě a mám před sebou minimálně půlhodinovou cestu ve tmě a chladném počasí. A co plánuji po příchodu? Upravit video. A proč vlastně? Protože nedokážu jít spát s pocitem, že něco zase odkládám. Takže až si zase budu stěžovat na to, jak jsem nemocná a jak nefér to je, odkažte mě prosím na tento článek, abych si uvědomila, že si za to můžu sama. Vzhledem k tomu, že jsem minulou středu onemocněla a ona nemoc se se mnou táhne do teď, moc zajímavého se toho udát nestihlo. Naštěstí jsem si na začátku týdne ale splnila jeden velký sen, a tak mám o čem psát.

Before we jump into the article, I'd like to talk about how irresponsible I'm. Not only that I probably have some kind of inner eye infection and I'm staring into my shiny computer editing photographs and video, but also I'm in Costa Coffee in the evening and I have to walk home for about half an hour in a cold weather. And what am I planning to do after? Edit video. Why? Because I can't sleep with feeling that I still didn't manage to do that. So if I start complaining how unfair it is that I'm ill, tell me to read this article again to realize that it's my and only my fault. Due to all diseases, nothing interesting really happened during the 8th week, but luckily, in the beginning of the week, I visited London and I have topic to write about.

Londýn. Pro mě neuvěřitelný sen, který se stihl splnit tak rychle, že jsem si ani neuvědomila, že se to stalo. Abych si to užila se vším všudy, od rána mě doprovázelo typické anglické počasí, které jsem za celý pobyt v UK zažila jen párkrát. Cesta utekla překvapivě rychle a já jsem najednou stála na Victoria Coach Station s kartičkou na autobusy v jedné a Google mapami v mobilu v druhé ruce. Vše jsem si jako naprostý organizátor naplánovala, a tak bylo více než jasné, že mě čeká záchvat z toho, že něco podle plánu nakonec nevyšlo. K tomu se ale dostaneme později.

London - dream that came true so fast, I haven't even realise how. It all started in the morning with typical rainy English weather that is in fact not so typical since I'm here. Journey by coach was surprisingly really quick and there I was, stanging on Victoria Coach Station with Oyster Card in one and Google Maps in other hand. As a complete organisation freak, I've planned the whole day weeks before and it's more than obvious something wasn't going to be according to a plan, but let's talk about that later.

Začala jsem Buckinghamským palácem, který mě tak nějak překvapil. Nevím proč, ale očekávala jsem masy lidí, ale nic takového se nekonalo. Ano, turisté tam byli, ale žádné mačkanice ani strkání. V naprostém klidu jsem si udělala pár fotek a vyrazila St James Parkem dál, směrem k Big Benu. Tam už lidí a aut přibylo, ale stále to nebylo tak hrozné, jak jsem čekala. Další zastávkou byl London Eye, který jsem si prohlédla jen z větší vzdálenosti, nikoli z blízka.

I started at Buckingham Palace where surprisingly weren't crowds of tourists as I've expected. I don't know why, but I've imagined there much more people and less space for.. well, basically walking, but nothing like that actually happened. I made few photographs and calmly went through the loveliest St James Park full of friendly animals near to Big Ben. There were more people, but still not such a disaster. The next stop was stunning London Eye from the other side of the River Thames.

Pak nastal čas na kafe ve Starbucks, kde jsem si nabila telefon a plánovala, co bude dál. Měla jsem více času, než jsem si myslela, a tak jsem se rozhodla, že bych se ráda mrkla i na katedrálu svatého Pavla. Ta mě nadchnula asi nejvíce, protože už se trochu setmělo a všude to začalo svítit. To nadšení mě po chvilce bohužel přešlo, protože jsem se nemohla vymotat tam, kam jsem potřebovala. A místo toho, abych zachovala chladnou hlavu, jsem začala lehce panikařit a zběsile chodit tam a zpátky z ulice do ulice. Naštěstí jsem se připojila na wifi, vyhledala si spoj k hale a v pořádku se dostala tam, kam jsem měla.

The last stop before concert supposed to be coffee in Starbucks where I charged my phone and planned what would I do next. I still had a plenty of time so I decided to go to see St Paul's Cathedral. That was the most stunning building I've seen in London so far. Maybe it was mainly of the late afternoon atmosphere full of lights and city rush. The excitement from this gorgeous sight vanished the second I realised I didn't have as much time as I thought. I started walking around streets in London with little panic attack, but luckily, I calmed down, found wi-fi and found bus to Brixton where concert was. 

Pak následoval koncert, o kterém jste si mohli přečíst v minulém článku. Po koncertu jsem v pořádku dojela na nádraží, z nádraží na letiště a z letiště do Cambridge, kde jsem si zavolala taxi a kolem 4. hodiny ranní se dostala do postele. Ráno jsem se hrdinsky vydala do práce a další den z ní po 40 minutách práce odešla, protože jsem měla horečku. Nachlazení, nenachlazení.. já jsem si to stejně užila a jsem ráda, že jsem do toho šla, i když se mohlo stát cokoliv. A co vy? Máte nějaký zážitek, na který budete navždy vzpomínat? :)

Then I just went to concert, but I wrote about the whole event in my last article. After that, I came back to Station, went to Stansted Airport, waited for about an hour, came to Cambridge, called taxi and then fell into my bed at 4 AM. In the morning, I came to work like a big hero and the next day, I woke up ill like anyone but hero. It doesn't even matter how bad I felt that day, because it's all totally worth it and I'm so glad I've decided to buy tickets and stepped out of my comfort zone.