Oxbridge with Ter

Přeji vám krásný začátek týdne.. doufám, že už jsem se po příjezdu zpět do ČR zvládla zorientovat ve dnech a opravdu je pondělí. Všímám si, že mám v poslední době dost materiálů na články a díky tomu jsem docela ve skluzu, proto se dnes rozepíšu o návštěvě Oxfordu a Cambridge, kterou jsme absolvovaly s Ter, při její návštěvě. Na výlet do Londýna nám vyšlo krásné a hlavně slunečné počasí a na ten do Oxbridge to bylo přesně naopak. Proto naše první kroky po příjezdu do krásného univerzitního města vedly do Starbucks na kafe, abychom se zahřály a vlastně i probudily, protože bez kofeinu bychom nefungovaly.

Po dobití kofeinem jsme vyrazily na klasickou turistickou procházku po památkách, mezi které patřil například Bridge of Sighs nebo Radcliffe Camera. Už ani nevím, co bych ještě o architektuře v Anglii mohla říct, než že je každá z budov naprosto nádherná a fotogenická. Bavila jsem se o tom už s více lidmi a budu to sdílet i s vámi. Jednoduše nechápu, jak tak propracované budovy s nejrůznějšími detaily, jaké se stavěly v historii, mohly nahradit skleněné krabice. Uznávám, že na jednu stranu jsou velmi moderní a pravděpodobně i skvěle promyšlené, ale já si přeci jen raději projdu starší a nemoderní městu. Jak to máte vy? Jste fanoušky moderní architektury nebo máte raději klasiku?

When we're successfully charged with caffeine, we went to do a bit of sightseeing. Ter'd been to Oxford before, so she's aware of where everything was and I was just following her which was more than fine with me. We visited Bridge of Sighs and Radcliffe Camera, both really stunning like everything in England. I don't know what else I should say about English architecture except of stunning, mind blowing or photogenic. I've been talking about it with many people and now I want to share my opinion with you as well. I just simply don't get how glass "boxes" can replace elaborated structures with all kinds of decorations and details. Yes, I have to admit that glass buildings are probably very hard to design and build, nevertheless, I prefer to walk around in unfashionable town. What about you? What do you like the best?  




Po procházce městem jsme opět trochu zmrzlé vyrazily na oběd, pro který jsme vybraly restauraci s velmi zajímavým výhledem. Při ládování se burgerem jsme se mohly koukat na divadlo, kolem kterého bylo lešení, a já celou dobu přemýšlela nad tím, jak děsivé to v noci musí být. Naše další cesta vedla do knihkupectví, kde si Ter vybrala knihu o Londýně a já i přes velké množství lákavých titulů odcházela s prázdnou. No a protože kafe a dortík je jakousi výletní povinností, naše další kroky vedly do kavárny 'The Missing Bean', na kterou jsme narazily hned ze začátku, a kterou jsme pak docela dlouho hledaly. Nakonec jsme ji našly, vybojovaly si místo u okna, a poté trávily věčnost focením fotek. Ani nedokážu popsat, jak jsem ráda, že mám kamarádku, která to má s focením úplně stejně jako já.


After a while, we're hungry and a little bit cold too, so we went for a lunch to restaurant called 'I don't remember what restaurant it's, but lunch menu’s same in every single restaurant in the UK'. It's a lovely place with an interesting view. We're sitting by the window, eating delicious burgers and all I was thinking was how creepy the theatre we're looking at must have been during night. Next, we went to a bookshop, where Ter bought book about London and even though there were a plenty of interesting books, I didn't buy anything. And because having coffee and cake in the end of every trip became our little tradition, we went to a café called 'The Missing Bean'. We struggled a bit with finding the place, but in the end, we found it and spent a good hour with taking photographs of coffee, food and ourselves. I can't say how lucky I'm to have someone who is as crazy about photographing as I am.














Po občerstvení už jsme nic extra zajímavého nepodnikly, proto přejdu rovnou k dalšímu dni, který jsme trávily v místě mého tehdejšího bydliště - v Cambridge. Jelikož jsem ráno musela do práce a po všech těch cestách jsme byly obě dost unavené, zvolily jsme trochu lehčí program, který začal v muzeu Fitzwilliam, pokračoval do Primarku a končil v kavárně Benets, kde mají ten nejlepší carrot cake, jaký jsem kdy měla. Další den už mi Terka odjela a mě čekalo posledních 14 dní v Anglii. Když o tom tak píšu, tak to neuvěřitelně uteklo, že si ani neuvědomuji, že jsem opět v Ostravě v naší kuchyni a píšu první článek z domova.

On My Way Traveling