Bristol #2 - Not That Bad

Nestačím se divit, ale další týden už je už zase za mnou a já ani nevím, jak to zase tak rychle uteklo (jen tak dál). Musím uznat, že jsem v minulém článku pravděpodobně spojila 2 týdny do jednoho, ale to je hlavně proto, že jsem hned ten týden, co jsem dorazila, jela na víkend domů. Takže teoreticky vzato mám za sebou už 3. týden v Bristolu a mně to vlastně připadá spíš jako 3. den.

Tento týden byl hlavně školní a to samozřejmě znamenalo spoustu stresu. Stres z toho, že na to nemám, stres z toho, že nebudu stíhat s prací, stres z toho, že vlastně práci ani nemám, stres ze VŠEHO. Ale to, že ještě nemám práci a měla bych šetřit, mi samozřejmě nezabránilo v tom jít si pro láhev vína. A tímto se dostáváme k příběhu, který měl velkou popularitu na mém Instagramu.

Můj původní plán - dát si jen trošku a zbytek si nechat na další den, vydržel asi tak hodinu. Zkrátím to. Vypila jsem celou lahev, a pak si šla loknout ještě něčeho, abych nebyla náhodou moc střízlivá. Mohla bych tyhle detaily vynechat, ale vždycky píšu všechno tak, jak to je, takže ani v tomhle článku tomu nebude jinak. Množství alkoholu už jsme shrnuli, teď přichází ta vtipná část. Už ani nevím, jestli jsem usnula nebo si jen na chvilku lehla, ale udělalo se mi hrozně špatně. Vzala jsem tedy telefon a vyrazila na záchod. Takhle jsem šla ještě jednou a pak jsem naštěstí záhadným způsobem usnula. Ráno jsem se vzbudila s příjemným pocitem, jak vyspaná jsem.. aby taky ne, když jsem zaspala. Naštěstí jsem měla ještě půl hodiny na přípravu, ale ať jsem se dívala, jak jsem se dívala, můj telefon nikde. Napadla mě taková nepravděpodobná myšlenka, že jsem ten ho nechala v koupelně při svých nočních návštěvách záchodu a aha.. ono to tak fakt bylo. Hned jak jsem vstala, zjistila jsem, že tak skvěle mi vlastně ani není, spíš naopak. Motala se mi hlava, bylo mi zle, ale nemohla jsem prostě nejít na přednášku, protože za a) řeší se absence a za b) potřebuju ty hodiny, abych vůbec prošla dál. Takže jsem přežila cestu drcajícím autobusem, 3 hodiny v učebně beze vzduchu, a pak cestu ještě více drcajícím autobusem. Nechutné detaily vynechám a pokračujeme dále.

Ten den měl nakonec jedno velké pozitivum. Poznala jsem další kamarádku - tentokrát Američanku, o které mám na úterý napsat článek. Už po pár minách jsme si neuvěřitelně sedly a už teď se těším, až si koupíme víno (na což bych po předešlém zážitku asi ani myslet neměla) a koukneme na film, který nám zase zadají v hodině. Zbytek týdne jsem trávila buď ve škole, u počítače psaním úkolů nebo.. ne, žádné nebo, tohle byla hlavní náplň týdne až na jednu vyjímku. V pátek jsem vyrazila na pohovor kvůli práci a světe div se - ve středu budu mít zkušební směnu, tak mi držte palce, aby to vyšlo. Po interview jsem se sešla s Eliškou na kafe, kde jsem si zase užila hromadu směšných momentů při focení toho, co jsme si objednaly. Večer jsem překvapila sama sebe, když jsem se rozhodla připojit k párty, která se konala o patro níž. Nakonec to bylo docela fajn a mělo to jeden fajn důsledek. Konečně se bavím s lidmi, kteří se mnou bydlí. Dokonce jsme si v sobotu s jedním ze spolubydlících dělali večeři, a pak se bavili o nejrůznějších blbostech. Kromě toho se ještě rozhodl ukrást mi foťák a mučit mě focením, než jsem šla spát. Nakonec z toho vznikla jedna moc pěkná fotka, tak jsem si říkala, proč jí sem nedat.

Neděli jsem trávila doděláváním úkolů, dočítáním knih, které mám přečíst a dvouhodinovou procházkou na pročištění hlavy zakončenou v kavárně u toho nejsladšího kafe na světě neboli u Pumpkin Spice Latte (moje baristická část se velmi stydí). Jednou za čas prostě potřebuju nějaký ten "basic white girl" nápoj :D

On My Way Traveling