Bristol #3 #4 #5 #6 - Not On Time

Víte co je vtipné? Před skoro měsícem jsem měla předepsaný článek, který začínal: "docela mi to s tím psaním vychází." A skoro vycházelo. Bohužel, neměla jsem k němu upravené fotky, měla tisíc jiných (důležitějších) věcí na prácí, a najednou byl konec října. Jestli mi loni čas v Anglii utíkal, tak tentokrát sprintuje a já vlastně nevím, jestli je to dobře, vzhledem k blížícím se deadlinům všech mých školních prací.

Hodně toho času jsem trávila prací. Začalo to zkušební směnou, která dopadla skvěle a já si díky ní našla práci, ve které teď trávím každý víkend. A nejen víkend. Momentálně v ni trávím i pauzu mezi přednáškami, protože to místo a ti lidé už mi stihli trochu přirůst k srdci. Konečně je o stres méně - bude výplata, ale zase je méně volného času, který člověk občas potřebuje. Možná právě proto, že toho volna a odpočinku je méně, jsem opět onemocněla. V posledních dnech nemám čas na nic jiného, než na školu a práci, a pak to dopadá tak, že místo školní práce prokrastinuju, a pak jsem opět ve stresu, že nestihnu dokončit všechny úkoly, které mám. A co se děje, když je člověk ve stresu? Onemocní. Musím ale uznat, že v poslední době jsem na tom mnohem lépe. Jak se říká, když nejde o život..



Párkrát jsem se viděla i s Eliškou, která je na tom s volným časem podle mě ještě hůř než já. Tráví v práci prakticky většinu svého volna, takže sejít se je pak opravdu oříšek. Důležité ale je, že si na sebe ten čas uděláme, a pak to stojí za to. Když nefotíme jídlo, snažíme se odolat svíčkám v Ikea, a když nevybavujeme pokoj, pokoušíme se profi fotky v lese jako z internetu. Nezáleží na tom, jak špatnou náladu mám, protože s ní mě vždycky přejde. Díky ní jsem ochutnala ty nejlepší koblihy ve svém životě, které už ale bohužel přestali z nějakého důvodu do kavárny, kde pracuje, dovážet, a tak se musím smířit s tím, že už si je asi nikdy nedám.


Snažím se vybavit si, co ještě se za tu poslední dobu odehrálo. No jistě. Milovník mléčných výrobků se rozhodl držet bezmléčnou dietu. Je to nějaký způsob "sebe ubližování si"? Ne. Je to těžké? Ano. Není to ani tak o tom, že bych každý den měla obličej přilepený na vitríně každé sýrárny, ale hlídat si v čem všem je a není nějaká mléčná složka je prostě těžké a občas na to člověk zapomene. A proč to vůbec dělám? Nevím, jestli už jsem se o tom zmínila na blogu, ale posledních pár měsíců se trápím s takovou vyrážkou na obličeji a někdo mi poradil, že je možné, že je to z mléka (alergie, intolerance..). Tak uvidíme. Co je ale jasné, že o Vánocích půjde tahle dieta stranou, protože se neochudím o cukroví nebo jiné ňamky, které k svátkům patří. To ten červený obličej přežiju. Za maminčino cukroví to stojí :)

A tímto máme shrnuté ty 3 týdny. Jak jsem řekla, hodně se můj život točil kolem práce a školy, takže těch skvělých a dokumentovatelných dobrodružství je bohužel méně. Příští týden letím na prodloužený víkend zpět do Česka, a pak se vracím a týden mi tu bude dělat společnost "fluffy kamarád" (už jsem zapomněla jak divná/vtipná ta přezdívka je). Doufám, že se do příště s psaním článku polepším. Psaní mi chybí a moc, ale někdy jsem až moc unavená a nechci, aby se to odráželo v tom, jak píšu.

Ještě než se s vámi rozloučím ráda bych poděkovala tomu, kdo nominoval můj instagram v nové kategorii blogerky roku. Vás bych jen chtěla poprosit, jestli máte můj instagram rádi, abyste zvážili hlasování právě pro mě (tady). Nechci klasicky prosit o hlasy a slibovat vám něco, co pak nebudu moct splnit, ale udělalo by mi to velkou radost. Teď už vám ale popřeji krásný týden a na viděnou (čtenou) zase u příštího článku.  

On My Way Traveling