Bristol #7 #8 - Not in Bristol

Víte co mě moc těší? Když vídím, že nehledě na to, jak málo přidávám články, vy sem stále chodíte a komentujete, že vás baví, a že vám nevadí, když si na ně počkáte. To je něco, co mě nutí sednout si zpět k notebooku a psát. A těch nápadů na články je teď více než dříve, tak snad si najdu více času a všechny je zrealizuji (docela ironie, když se mi blíží deadliny).

Můžu vám říct, že už se ztrácím v tom, kolik týdnů tady vlastně jsem. Týden #7 a #8 pro mě byly ve znamení školy, práce a těšení se domů, kam jsem se chystala na prodloužený víkend. Čas utekl jako blesk a byla středa 2:40 ráno a já vstávala a chystala se na 15 minutovou cestu temným Fishponds na autobus, který mě měl odvézt do centra na autobusové nádraží. Jako někdo, kdo se bojí.. no vlastně všeho, buďme upřímní, nejsem ten nejlepší kandidát na noční cesty o samotě. Abych vám to shrnula, ta cesta vypadala tak, že jsem kufr nesla raději v náručí, aby nikdo neslyšel, že tam jdu a místo chodníku jsem šla prostředkem silnice.. kdyby náhodou někdo vyskočil třeba ze zdi domu, že ano.

Cestu jsem přežila a po asi 14 hodinách dorazila domů. Následující den jsem trávila se svou kamarádkou Terezkou a celý probíhal, tak jako vždy v jídelním duchu. Začaly jsme podzimní snídaní v kavárně AlterNativa (kde jsem ještě v léte pracovala), pokračovaly focením v parku a obědem v nedávno otevřeném Happy Bahn Mi, kde jsem konečně zkusila Bun Bo Nam Bo, které bylo naprosto skvělé a zakončily ho kávou a dezertem v oblíbeném COKafe (jsem moc líná na to hledat to jejich krásné přeškrtlé O). Najezená, vypovídaná a spokojená jsem vyrazila za mamkou a společně jsme se vydaly na koncert.

Jelikož na Vánoce přilétám až 19. prosince, rozhodla jsem se (po tom, co mi to mamka navrhla.. abych ji nebrala zásluhy), že pátek budu trávit pečením perníčků. Nezdá se to, ale i to mi dokázalo zabrat celý den a už tady byla sobota. Poslední den v Česku. Sobotu jsem upřímně užila moc. Odpoledne jsme se šly s mamkou projít po okolí, zašly si koupit si nějaké zákusky, snědly je doma v teple a opět vyrazily ven, tentokrát už za tmy. Možná nás navnadilo to pečení perníčků nebo blížící se Vánoce, ale vydaly jsme se na svařák do vinárny, kde jsem trávila skoro celý konec prázdnin a začátek září. Abychom ten večer zakončily s noblesou, koupily jsme si k večeři kebab v boxu, který prostě miluji. Jak málo člověku stačí k radosti.

Další den už se nesl ve znamení cestování, ale o tom zase v jiném článku. Teď už vám přeji hezký zbytek večera a já mířím zpět k psaní eseje. Ani nedokážu popsat, jak se těším, až budu mít vše z krku, přiletím domů a užiju si trochu té vánoční pohody.

On My Way Traveling