Bristol #? - Not A Clue

Tak. Měla jsem dlouhou konverzaci sama se sebou a došla jsem k jednomu závěru. Neuvěřitelně mi chybí blogování. Ano, nejsem známá blogerka, o kterou se pere každá značka. Ano, nemám hromadu fanoušků, kteří by mě zastavovali na ulici a prosili mě o fotku.. to vlastně oceňuji, protože kdyby se něco takového stalo, asi dostanu panický záchvat. A víte co? O nic takového jsem ani nikdy nestála. Můj blog byl pro mě vždy takovým místem, kde se vypovídám, sdělím vám zážitky a občas vám dám nějaký ten tip či radu. Nemám deadliny, nemám určeno množství článků za měsíc, a proto bych neměla mít ani výčitky, když se dlouho k článkům nedostanu. Ale já ty výčitky mám. Mám je kvůli sobě, protože vím, jak mi psaní pomáhá a mám je kvůli těm pár lidem, kteří mi píší, jak je můj blog baví a jak je škoda, že tolik nepíšu. A tak já tedy budu.




Bohužel, nasbírala se mi od Tenerife hromada fotek, které skončily ve složce "zapomenuto" a já už ani nevím, co k nim vlastně napsat. Moc si nepamatuji, co vše se za tu dobu v Bristolu stalo a už vůbec ne, kdy přesně se to stalo. Proto tento článek bude provázet taková směska nejrůznějších fotek, které spolu vlastně ani moc nemají společného. Pokud bych měla ale těch pár měsíců v Anglii shrnout do několika vět, udělala bych to takto:

* Přes týden jsem chodila na přednášky.. pokud jsem nezaspala.. nebo pokud jsem se nerozhodla, že mi je spánek milejší.
* Chodila do práce, kde to tak nějak miluji, ale vlastně si uvědomuji, že je to jen proto, že tam pracuji jen 3x týdně.
* Přežila sněhovou apokalypsu v Anglii, díky které jsem jeden týden pracovala pouze 2x.
* Chodila se svou francouzskou kamarádkou Lou po kavárnách v Bristolu kvůli práci do školy, ale vlastně víc kvůli svojí kavárenské obsesi
* Pracovala na práci do školy, ale občas místo toho koukala do blba, a pak si vyčítala, že jsem vlastně nic neudělala, ale zároveň se ani poté nedonutila něco udělat.
* Udělala své první interview s úžasnou paní, která každý čtvrtek pořádá ženskou skupinu, kam mě pozvala a já šla a bylo to vlastně tak nějak super.
* Zjistila, že nezvládám strávit lososa, a když ho náhodou pozřu, rozhodne se plavat proti proudu.
* Pochybovala o svých schopnostech tak, jako vždycky.
* Pochybovala o výběru oboru, uvažovala o jeho změně, a nakonec se rozhodla si nekomplikovat život a raději si zkusit zaplatit příští semestr několikatýdenní kurzy fotografování.
* Vymyslela si 4 nová tetování a to znamená, že hledám někoho, kdo mi 3 z nich vytetuje (nějaký dobrovolník?)
* Vymyslela si další místa, kam se chci během prázdnin podívat, a dostala šok z toho, že bych měla přestat jíst, abych na to vůbec měla peníze
* Omezila příjem kávy a alkoholu. Kávy proto, že jsem ji začala v práci pít jako vodu  a alkoholu proto, že mi připadalo, že mě lidé mají rádi jen kvůli tomu, že jsem opilá
* Šla na rande, rande, rande
* Napsala jsem 3x rande, protože moc často na rande nechodím a je to proto docela významná událost
* Vlastně taky proto, že ta rande byla 3
* Rozhodla se vám o tom víc neříct, protože bych to mohla zakřiknout (vlastně jsem to možná i zakřikla.. vítej zpět ironie mého života), a vlastně ještě ani není o čem mluvit
* Jela domů na 14 dní a nasbírala nějaké fotky, takže o tom vám asi napíšu zvlášť
* Vzpomněla si, že mám hromadu fotek z kaváren v Bristolu, takže bych jednou mohla napsat prospěšný článek s tipy
* Na konec toho všeho si uvědomila, jak moc mi blogování chybí a začala psát tento článek
* Podívala se na svůj blog a rozhodla se, že je na čase upravit jeho vzhled



A jsme na konci tohoto improvizovaného článku. Osobně hodnotím ty uplynulé měsíce velmi kladně a jsem zvědavá, jak zvládnu konec semestru, a co mi ty další dva měsíce v Anglii osud chystá. Co vy? Potkalo vás teď něco, o co byste se rádi podělili? Nějaké plány před prázdninami? Můj momentální plán je, konečně se dostat ke psaní a dělání všech zbylých prací, aby mi z toho nehráblo. Tak mi držte palce. Teď už si jdu ale lehnout, protože jsem po dnešním procestovaném dni unavená. Uvidíme se zase příště :)

On My Way Traveling