Na skok na Tenerife

Posledních pár dní jsem se snažila trochu posunout s prací do školy a čeho jsem dosáhla? Rozhodila jsem si režim a proto vám sepisuji článek v 11 večer. Páni. Je to už šílená doba, co jsem něco psala. Už si ani ten #blogger na instagramu nezasloužím, ale já ho stejně používat budu. Chci si aspoň na chvilku připadat, že jsem zajímavější, než jsem. Ještě před pár týdny jsem měla hlavu plnou nápadů o tom, co vám chci napsat. Výlet na Tenerife, zážitky v Bristolu, rady do Anglie.. bylo a je toho pořád hodně, ale mně se jednoduše nechtělo. A když se mi chtělo, tak se na mě navalila kupa věcí do školy a ty pro mě byly a jsou pořád prioritou. Dost už ale s výmluvami. Vezmu vás teď na výlet do minulosti. No dobře, nepoletíme zrovna do 15. stolení, ale na Tenerife, kam jsem si na pár dní vyrazila v lednu.

V tu dobu tam byla moje milovaná kamarádka Ter na Erasmu a mně se tak poštěstilo udělat si výlet do nové země. Jako milovník chladnějšího počasí, jsem tam nejela za mořem nebo "opalovačkou", chtěla jsem jednoduše poznat místo, kde Ter trávila posledních několik měsíců. Ale vysvětlete tohle ostatním. Nemožné. Let trval kolem 4 hodin a vzhledem k tomu, že jsem vstávala ve 3 ráno, moc si z něj nepamatuji. Jediné co vím je, že jsem pro sebe měla celou řadu sedaček, na sobě deku a v mobilu mi hrál seriál na Netflixu, u kterého jsem samozřejmě spala. Hned jak jsem doletěla, kabát musel do cestovní tašky, to samé šála. Tenerife, jsem tu!



Z letiště jsem se musela dopravit za Ter sama do Santa Cruz a trochu mě přepadala panika, protože španělsky umím z nějakého důvodu jen "pojďme do postele" a to není zrovna věta, kterou chcete říct řidiči autobusu. Abych tady nebyla do zítra, zkrátím to. Za Ter jsem se dostala a ani jsem do postele s řidičem nemusela. Naše první zastávka vedla přímo k Auditoriu, což je budova, která svým abstraktním vzhledem připomíná zadek, pusu nebo jazyk. To, co ale zaujalo mě, byl oceán, kterému jsem několikrát řekla moře, než jsem se naučila, že je to oceán. Ten klid, teplo, voda.. je to trochu něco jiného, než Bristol. I když tam je taky voda, ale tentokrát ve formě řeky. Takže skoro to samé.


Poté mě Terka vzala do centra, kde jsme se prošli a nakonec i zavítali do obchodu Ale-Hop, ve kterém jsem si konečně koupila svůj vysněný klobouk. A aby byl ještě více vysněný, stál jen 3 eura. Amen. Kromě klobouků tam mají všemožné kravinky, sešítky a propisky, kterým byste se měli vyhnout, pokud nemáte sebekontrolu. Já ji nemám, ale nějakým zázrakem jsem odešla pouze s kloboukem. Bravo. K večeru nás čekala rozlučka s kamarádkou od Ter, kterou jsem ten večer poznala v bytě lidí, které jsem poznala také v ten večer. Trochu hodně nových lidí na jednoho introverta, co? Tak proč se neposilnit všemožnými alkoholy, že? Proč? Protože za a) za celý den jsi snědla jablko, pár mini muffinů a jedny churros, které ti nechutnaly, protože chutnaly jako koblihy a za b) protože tam jsou Španělé a pít se Španěly se nevyplácí. Pokud se ptáte, jestli jsem měla další den ráno velkou kocovinu, zklamu vás. Neměla. Bylo mi totiž špatně ještě ten večer. Aneb, jak se neuvést v nové společnosti.






Tak se stalo, že jsme s Terkou musely přespat právě u těch lidí, u kterých se rozlučka konala, což nám trochu překazilo plány na výlet v brzkých ranních hodinách na Teide. Takže potom, co jsme se stále trošku přejeté vyplížily z domu, vyrazily jsme k Terce, umyly se, najedly (tedy alespoň já.. když tě ani kocovina nezastaví) a vyrazily za černým pískem v Puerto de la Cruz. Musím vám říct, že sedět na kamenech a poslouchat oceán (ne moře) bych vydržela klidně věčnost. A taky, že jsme tam nějakou tu chvíli vydržely. Pak už ale byl čas vyrazit zpět do La Laguny (část, kde Ter bydlela) a další den na letiště směr Anglie.



Nevím, jestli to bylo to teplo a slunce nebo to, že to bylo jen na pár dní, ale to místo mě něčím zaujalo. Rozhodně bych tam nechtěla žít, na to až moc miluji zimu, ale rozhodně bych se takhle někam "za teplem" ráda podívala znova. Dokonce mě to přimělo přemýšlet o tom, že léto vlastně asi ráda mám a dokonce se těším i na to v Česku. Do Anglie jsem se vrátila plná energie, kterou netuším, kde jsem načerpala, vzhledem k hodinám spánku, které jsem (ne)naspala. Trochu mi to připomíná posledních pár dnů tady. Až na to, že ostrov jsem vyměnila za knihovnu. To je skoro to stejné, co?

To už ale bude pro dnešek všechno. Jsem moc ráda, že jsem si udělala čas na další článek. Zase mi to vypisování myšlenek chybělo. Nebudu vám slibovat, že v blízké době napíšu další. Nápady mám, ale všichni víme, jak to se mnou a psaním článků je. I tak jsem moc ráda, že ty náhodné články čtete. Moc si toho vážím a jsem ráda za každý váš komentář :)

PS: Jak jsem teď dlouho nebyla na vlastním blogu, najednou mi ten vzhled nesedí. Jsem to jenom já, nebo je na něm něco špatně?

Traveling