Jsem tu se slibovaným videem. Dlouho jsem tu nebyla, byly prázdniny a já jsem si je užívala na plno s nejlepší kamarádkou a také se svojí mamkou. Včera jsem se celý den učila a když už jsem měla konečně čas, video nešlo nahrát na youtube. Nakonec se to povedlo a já jen doufám, že se vám bude líbit. Nebudu se zbytečně více rozepisovat, protože většina bude řečena ve videu. Původně jsem si říkala, že ho sem vůbec nedám, ale když už jsem si s tím dala takovou práci, tak by byla škoda, kdybych to viděla jen já. Tak se pohodlně usaďte a vzhůru do toho.


Kdyby vás to zarazilo, tak video je takhle tmavé schválně. Blíží se Halloween a já jsem si říkala, že se k tomu bude trochu hodit takové to tajemno a útulno, které vytvořily svíčky na mém nočním stolku.

 Tenhle článek jsem měla v plánu hrozně dlouho, ale popravdě.. nemohla jsem se k němu vůbec dokopat. A když už jsem byla připravená tento nápad zrealizovat, většina svetrů byla v pračce. Ale jednoho krásného dne jsem měla hromadu času a tak jsem fotila a fotila a mazala, protože jsem nebyla spokojená s většinou fotek. Znáte to, vyfotíte něco a na té malinké obrazovce foťáku se to zdá perfektní a pak se ukáže krutá pravda ve formě hnusné fotky na velké obrazovce notebooku.

Jsou lidé, kteří jsou posedlí různými kousky oblečení. Moje spolužačka Barča například doplňky. Nevím, jestli by to ona nazvala posedlostí, ale já to na ní zbožňuju. Hrozně se mi líbí, jak má každý den jiné naušnice, náramek a řetízek. Jsou lidé, kteří jsou zase posedlí určitou barvou. Třeba moje mamka má většinu věcí v modré, černé a šedé barvě a prostě jí to tak nějak vystihuje. A mým charakteristickým znakem jsou svetry.

Mám jich vážně hodně, ale nikdy jich nemám dost. Spoustu jsem byla nucena vyhodit, protože to byly spíše vytahané hadry na podlahu, ale vždycky jsem to obrečela. Jediné co mě mrzí je, že všechny tyhle úžasné svetry nemůžu celé léto nosit. Možná, že to je jeden z důvodů, proč vlastně nemám léto ráda a těším se jako malá na podzim a zimu.
A co vy? Vystihuje vás něco tak, jako mě svetry?

Anglie - můj největší sen.
Už ani nevím, kdy moje šílenství začalo. Kdysi jsem chtěla do Francie, vidět Paříž, nosit baret a jednoduše mluvit francouzsky. Ale jednoho dne se to změnilo a mým snem se stala Anglie. Nikdy jsem tam nebyla, ale o to větší a hezčí sen to pro mě je. Mám v plánu se tam přestěhovat a po čase si otevřít malou kavárnu na rohu. Takovou tu, kde se cítíte tak dobře, že tam prosedíte hodiny a hodiny.
Vždy, když někomu o svém snu řeknu přichází hromada stejných odpovědí - "Víš, že tam pořád prší?" "Známá tam byla a není to tam pěkné" "To se ti nesplní, musela by jsi mít štěstí" a jiné podporující věty. Ano, vím že tam prší. Pozdim a zima je pro mě to nejlepší co může být a miluju, když prší. Také vím, že zaleží na štěstí a nemusí se to hned povést, ale já prostě věřím a vím, že se tam jednou dostanu.
A jak jsem na tom vůbec s angličtinou? Jistě, že mám nějaké ty chyby (kdo ne?), ale angličtina mě neuvěřitelně baví. Jazyk je to fascinující a myslím si, že v době ve které žijeme se už počítá s tím, že mladí lidé anglicky mluvit umí. Nejradši bych si našla anglickou kamarádku, se kterou bych si volala na skypu a cvičila i konverzaci v praxi, ale kde takovou najít?
Kdybych vám měla vypsat co mě tolik fascinuje na anglii, byla bych tu ještě dlouho. Takže vám to napíšu jen v pár slovech - památky, architektůra, móda, britský přízvuk, podnebí, vzhled potravin, kavárny, literatura, Londýn, Brighton.. jednoduše vše. Možná se můj názor změní, když se tam podívám a možná taky ne. Hlavní je mít sen, který vás drží nad vodou.
Jaký máte sen? A která země je pro vás tím, čím je pro mě Anglie?