Populaire

Hello everybody. Since the start of my last high school year, I feel like I am just learning all the time. The only time, when I can rest, is Friday and Saturday evening while watching TV and to be honest, that’s when I’m learning too. It’s just not as intense. That’s why I am excited every time, when I don’t have to be focused on school things. Such moment happened today. Me and my French class went to cinema and saw movie called “Populaire“. 

Příběh: Jaro 1958, Francie. 21 letá Rose Pamphyleová (Déborah François) žije se svým ovdovělým otcem, bručounem, který provozuje vesnický obchůdek. Rose je zasnoubená se synem místního automechanika a zdá se, že jejím údělem bude poklidný život hospodyňky. Ale po takovém životě ona netouží. Odjede do Lisieux v Normandii, kde podstoupí přijímací pohovor na místo sekretářky pojišťovací společnosti, které šéfuje velmi charismatický Louis Echard (Romain Duris). Pohovor dopadne katastrofálně, ale Rose aspoň předvede, že umí neuvěřitelně rychle psát na psacím stroji. Mladé ženě se tak nevědomky podaří v Louisovi probudit sklony ke sportovnímu fanouškovství. Rose se pod jeho vedením zúčastní své první soutěže v psaní na stroji. Cesta k opravdovým trofejím je však složitá. Láska ke sportu a k ženě si někdy mohou překážet. (zdroj) (EN)

Za celé 3 roky, co jsme chodili s francouzštinou do kina, se mi nestalo, že bych odcházela nespokojená. První rok to byla má srdcová záležitost „Nedotknutelní“, další rok příběh spojený s válkou (jehož jméno si nepamatuji, ale hrál v něm herec vypadající jako Tomáš Klus), a loni skvělá komedie „Co jsme komu udělali?“. Ani letošek nebyl výjimkou. Byla v něm romantika, ale také spousta vtipných scén. Co bych na filmu vypíchla je doba, ze které děj pochází. Psací stroje oční linky a červené rty, ženy, které nenosí nic než šaty a muži, kteří kouří absolutně všude. Další věcí, která mě velmi zaujala, byl děj. V dnešní době je velmi těžké vymyslet něco, s čím ještě nikdo nepřišel. Pokud jste již viděli film o soutěži v rychlém psaní na stroji, tak tento film ani nehledejte. Pokud se Vám ovšem nepoštěstilo, určitě si na něj udělejte chvilku času.

Every year, we visit cinema to see some French movie and every year, I’m 100% satisfied. First year, we saw “Untouchables”, another year, movie connected with war (sadly, I don’t remember its name) and last year, an amazing “Serial (Bad) Weddings”. This year was pretty awesome too. It wasn’t Untouchables, but it was a really nice movie. It was romantic and funny at the same time. The best thing about it was the year of the story. There were retro things such as typewriter. Girls had perfect eyeliners and dresses all the time, guys smoked almost everywhere. Just perfect, am I right? I also liked the story. Nowadays, it’s really hard to make a really original movie and I think, this one was pretty original. Have you ever seen a movie about typewriting contest? Nope? Then this one is perfect for you. 

 

Tentokrát Vás překvapím, a nebudu mluvit o perfektním soundtracku. Proč? Musím se přiznat, že jsem ho nevnímala. Nejednalo se o žádnou výraznou hudbu, která prohlubuje veškeré emoce odehrávající se na plátně. Byla to spíše kulisa, která není rozhodně na škodu.

Amazingly, I won’t be talking about soundtrack. Why? This time, I really wasn’t as excited. It wasn’t anything special and mind blowing.

A to je pro dnešek vše. Já právě sedím ve vlaku do Prahy (seděla jsem při psaní, pak se na mě wifi vykašlala), a jelikož jsem lenoch líná, čtení povinných a učení nechávám až na jindy. Pokud máte prázdniny jako já, pořádně si je užijte a načerpejte síly. Kdyby někoho z Vás zajímalo, jak se mám po dobu, kterou trávím v Praze, nebo kdekoliv, určitě si mě přidejte na snapchatu – moimelea.

And that’s it for today. Right now, I am in train on my way to Prague and because I am really lazy, I am not going to study at all. If you are interested, you can add me on snapchat. My username is “moimelea”.