Let's Be Honest

00:08 Lea Fuis 11 Comments

Dneska je to přesně rok co vyšel můj první článek. Přesně rok, kdy jsem si řekla, že si nebudu stále dokola opakovat "Chtěla bych mít někdy blog, psát články, natáčet videa a třeba se jednou proslavit.". 15.7.2014 jsem si to přestala opakovat a začala pro to něco dělat. Neříkám, že jsem za ten rok tou nejslavnější blogerkou, ale staly se věci, které jsou pro mě mnohem důležitější, než to. Prostřednictvím blogu jsem poznala spoustu skvělých lidí a blogerů. Naučila jsem se být sebevědomější a z části vylezla z té ulity, ve které mi sice nehrozilo, že se mi někdo vysměje, ale také byla plna stereotypu a nudy. Většina spolužáků a známých teď ví, že blog mám a k mému překvapení to nikdo nevzal jako něco trapného, ba naopak. To všechno jsou možná malé kroky, ale pro mě je to něco důležitého. 

A v tento výjimečný den jsem se rozhodla k Vám být co nejupřímnější. Se začátkem roku 2015 jsem natočila video, kde jsem shrnula celý svůj rok 2014. Jednou z nejdůležitějších věcí bylo to, že se mi (v tu dobu skoro) splnil sen. Ti, kteří mě neznají osobně a možná i ti, kteří ano, to ani nevěděli a proto bych teď chtěla říct, o co vlastně šlo.



Když jsem byla mladší, měla jsem docela křivé zuby, a proto mě zubař poslal na ortodoncii. Dlouhých prohlídek a řešení, jak ty zuby srovnáme, jak se zbavíme mezery mezi zuby a podobně Vás ušetřím. Po čase se dohodlo, že mi musí vytrhnout dva zuby, jednu dvojku a jednu trojku nahoře. Kdyby jste se mě zeptali proč, sama Vám neřeknu ten přesný důvod, ale moje amatérská verze je, že ty zuby narostly naopak (dvojka místo trojky, trojka místo dvojky). Jelikož to byly druhé zuby, bylo jasné, že nenarostou. 

V den, kdy jsem odcházela již bez zmíněných zubů, mi ani nedocházelo, co všechno to pro mě může znamenat. Nechci to tu šíleně rozepisovat, ale několik dlouhých let mě provázely dotazy a narážky na mé zuby. Rozhodně si nemyslím, že by někdo něco z toho myslel zle, byla to vždycky jen sranda, ale každá ta sranda vždycky trochu zabolela. Po pár letech přišlo vysvobození ve formě rovnátek na pevno. V 8. třídě, kdy se každá holka chce líbit, jsem se já snažila nesmát moc výrazně jen proto, abych znova neslyšela vtípky ve smyslu "Vypadáš jako opička.", "Vejde se ti mezi zuby dvacka?". 

Rovnátka dokázala zakrýt mnoho, ale pořád to nebylo ono. Po 3 letech jsem se konečně dostala k doktorovi, který mi měl vytvořit umělé zuby. Ani to nebyl rychlý proces. Operace, hojení, dočasné implantáty, srovnávání rovnátkami.. bylo toho ještě tolik. Po dalším roce jsem se konečně zbavila rovnátek a těšila se z finálních a hlavně trvalých zubů. Týden před tím mi museli ty dočasné vytáhnout a to byla chvíle, kdy se všechny ty špatnosti vrátily. Viděla jsem zase tu Leu, která nemá zuby a na pár dní jsem chodila tak, abych se neviděla smát a mluvit. Pak už přišel den D, kdy jsem se dočkala a po dlouhých letech se konečně mohla na všechny pořádně usmát.

Takže pokud i Vy máte sen, který je pro Vás tak nereálný, že si ani nedokážete představit, že by se vyplnil, nezoufejte. Vždycky je tu naděje a já doufám, že i Vás potká šťastný konec. A víte co je nejlepší na splněném snu? Že si můžete hledat další, za kterým se vydáte dál. Nepíši to proto, aby mě někdo politoval, ale proto, že vím jak mi bylo, když jsem v té situaci byla sama a nebyl tady nikdo, kdo by něco podobného zažíval.Takže pokud je tu někdo, kdo zažívá to stejné nebo podobné, klidně mi napište jak sem, tak do mailu :)

PS: Děkuji Vám za veškerou podporu za celý ten rok a doufám, že Vás můj blog stále baví a bavit bude. Příště se uvidíme u nějakého veselého článku, slibuji :)

11 comments:

  1. Nádherný a silný článek. Moc ti přeji, aby se ti dál plnily tvé sny a doufám, že u blogování vydržíš ještě několik dalších let! :)
    Diary of a Girly Things

    ReplyDelete
  2. Krásný článek, Leo :) Gratuluju k prvním narozeninám na blogu, přeji ti ať jsi víc a víc úspěšnější a sama se sebou spokojená, protože to je to nejdůležitější. To je možná taky zdraví, ale to se sem moc nehodí.. Nebo ano? :D To je jedno.. Hlavní je, že se plníš své sny, pokračuj v tom nadále!

    Gold Tattoos

    ReplyDelete
  3. Moc krásný článek. Sama mám problém se zubami (konečně budu mít v mých 21 letech rovnátka). Kvůli tomu jsem nikdy nebyla sebevědomá a styděla se mluvit. Díky blogu se konečně cítím sebevědomější! Blogování se už nikdy nevzdám, miluji to a strašně mi to prospívá :). Přeji ti aby se ti s blogem dařilo! A ty jsi byla stále spokojenější a spokojenější! :)

    xx Sab | thechicflair.blogspot.cz

    ReplyDelete
    Replies
    1. Děkuji moc :)
      Cítím to úplně stejně, jako ty a doufám, že rovnátka udělají tu nejlepší práci a ty získáš zase pořádný kus sebevědomí :)

      Delete
  4. Krásny článok, ja som rovnátka vždy chcela!

    Dijoun&Klaudi

    ReplyDelete
  5. Gratuluji ! :)

    xxx

    www.curyinthecity.blogspot.com
    Fashion PARIS

    ReplyDelete
  6. Když mi měli dát rovnátka, měla jsem na výběr ze dvou možností. Buď jet na operaci posunutí spodní čelisti dopředu až do Prahy a pak mít rovnátka napevno nebo si nechat vytrhnou obě čtyřky nahoře a nasadit rovnátka. Samozřejmě, že jsem si vybrala trhání zubů před operací, kdy mi měli nějak sesekat čelist a posunout ji celou dopředu. Zuby mi vytrhli a rovnátka nasadili. I teď tam na místě těch zubů mám stále větší mezeru než mezi ostatními ale tím, že to byly 4ky tak to není tak moc vidět. Rovnátka jsem měla hlavně kvůli křivé jedniččce, která čouhala dopředu, což se mi spravilo. Ale za tu dobu co jsem měla rovnátka, mi slezly dásně na předních spodních zubech, takže tam mám teď obnažené krčky, první to byl jeden zub teď už to jsou dva a je otázka času, kdy se přidají další a jednoho dne to povolí a sesype se. Hrozně se toho bojím, ale když vidím tebe jak si za umělý zub ráda a že to s ním zvládáš, hned je mi líp... Ach jo, zuby jsou svině... Drž se a hodně štěstí;)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Držím palce, aby se to vše nesesypalo a děkuji moc za komentář :)

      Delete

Thank you for your comment :)