Fangirl

Nestíhám psát, ale překvapivě stíhám číst. Je to hrozné, ale i když mám na článek celý týden, píšu ho na úplně poslední chvíli. A není to tím, že by mě blog nebavil. Svůj blog mám ráda a psaní na něj je pro mě jedním z největších uvolnění. Jen toho teď bylo trochu více - stres z budoucnosti, stres z úplných hloupostí a vyčerpanost z brigády. Místo zbytečných slibů o tom, jak se polepším (nepolepším) přejdu raději k tomu hlavnímu. Po maturitě jsem se těšila na čtení nových knih, a když to konečně přišlo, nemohla jsem se vůbec soustředit. Zkoušela jsem číst "Rivers of London", ale daleko jsem se nedostala. Proto jsem se koukla do skříně a narazila na svůj vánoční dárek "Fangirl" od Rainbow Rowell.

I don't have time for writing, but suprisingly, I have time for reading. It's not that I don't enjoy writing, but I've had pretty tough month and the last thing I want to do is to write stressed articles. I want you guys to enjoy what I write and not to feel sad. Let's skip the emotional part and talk about book called Fangirl. I've wanted to read Rivers of London for a long long time, but somehow I couldn't read it. Maybe it was because I was tired, but I just haven't been focused as much as I should be for such book. So I decided to read Fangirl instead and I don't regret. 

Ačkoli jsou až na fyzickou podobu každá úplně jiná, Cath odjakživa sdílela se svým dvojčetem Wren všechno: oblečení, trápení s rodiči i vášeň pro knížky o mladém kouzelníkovi Simonu Snowovi. Jenomže teď obě nastupují na vysokou školu a Wren poprvé nechala Cath na holičkách – nechce s ní bydlet na koleji.
Potíž je v tom, že Cath na rozdíl od sestry není právě společensky zdatná. Jejím přirozeným prostředím je internet, kde se nemusí nikomu dívat z očí do očí a kde tisíce fanoušků nadšeně čtou její povídky ze světa Simona Snowa. A to je svět na hony vzdálený bludišti školních budov, v němž číhají nástrahy v podobě všech možných fobií, děsivých spolubydlících s neodbytnými kamarády a profesorek tvůrčího psaní, které o fanfikcích nechtějí ani slyšet.
Co ale Cath zbývá než zachovat klid a nedat se? (zdroj) (https://en.wikipedia.org/wiki/Fangirl_(novel))
Jedná se spíše o holčičí čtení, ale věřím, že se najde i někdo opačného pohlaví, kdo si četbu užil. Já u takových knih naprosto relaxuji a vždy mě překvapí, jak mě dokážou pohltit. Výjimkou nebyla ani tato kniha. Líbila se mi vášeň s jakou se hlavní hrdinka Cath věnovala psaní svých povídek, i když to pro někoho bylo naprosto nepochopitelné. To, jak zůstávala tím, kým byla, nehledě na to co jí říkali ostatní. Přesně tak by to mělo být. Člověk by měl zůstávat tím, kým je, i když to v danou chvíli není "in" a "populární". Měl by věřit ve své sny a v to, co ho dělá šťastným. Tato kniha pro mě byla velmi inspirativní, ne příliš těžká na čtení (v angličtině), romantická, dramatická a pro mě vtipná (ale kdo ví, jaký máš smysl pro humor).

Co bych ještě pozdvihla je font a velikost písma. Někdy je písmo vybráno tak, že se vám čte špatně, ale tohle nebyl ten případ. Kdybych to měla k něčemu přirovnat, řekla bych, že to bylo napsáno podobným písmem, jako Harry Potter. Zvládla jsem to číst i bez brýlí a to je pro mě záruka kvality. A už jsem se zmínila o té nádherné barvě přebalu? Za mě skvělá kniha jak zevnitř, tak z venku.

What I also like is font and size of letters. It sounds like a stupid thing, but such details can change many things. It somehow reminds me style of Harry Potter and that means it is a wonderful choice. I could read it without glasses even though I don't see really well. Have I mentioned the most perfect colour of front cover?

To je vše pro dnešní lehce hektický článek. Doufám, že příští už bude psaný s větším předstihem (doufat můžeš). Přeji vám všem pěkný týden ať už ve škole, práci nebo doma.

And that's it for today. Have a wonderful week :)

Recenze