Instalife #12

Měla bych uklízet, měla bych psát, měla bych si konečně přečíst všechny články, které jsem přečíst chtěla a měla bych si přestat plánovat věci, které pak nestíhám. Dneska jsem konečně šla naposledy do práce a rozhodla se to oslavit takovým menším nakupováním. Menší nakupování se protáhlo a já se domů dostala později, než jsem chtěla (a to, že jsem zapomněla vystoupit tam, kde jsem měla, tomu taky 2x nepomohlo). To mi ale nezabrání psát článek, koukat na televizi a u toho se snažit uklidit tu katastrofu, která se v mém pokoji vytvořila za posledních pár týdnů. 

Dnešní článek bude opět takovým instagramovým souhrnem mého života. Jelikož teď trochu měním "vzhled" svého instagramu, poslední fotky nejsou úplně v souladu s těmi prvními, ale snad to přehlédnete a nebude vám to vadit. Po úspěšné maturitě (jo, zmiň to ještě 5x) mě čekalo období odpočinku, které mi zpříjemnil koncert „Pavol Habera & Team“. S Terkou, která mě na koncert vzala, sice nejsme skalní fanoušci, ale celý večer jsme si naprosto užily. Hlavně tedy, když konečně zahráli písničky, které jsme znaly.

Když mi začala brigáda, času bylo sice stále hodně, ale bohužel patřím mezi lidi, které únava dostane do stavu "nechte mě být nebo vám ublížím". Naštěstí jsem nikomu neublížila a užila si dny s kamarády jak jinak, než u jídla. Ať už je to posezení v Ollies s mou skvělou kamarádkou Klárou (která je mimochodem nejlepší hokejistkou roku 2016) nebo válení se na zahradě a pojídání grilovaného masa s nejlepší kamarádkou Beou, jsem naprosto spokojená, protože jídlo a přátele, to je prostě moje.  

Festivalovou sezónu pro mě odstartovaly Slavnosti pivovaru Ostravar, o kterých jsem psala v tomto článku. Abych na ty fesťáky, které mě čekají, byla připravena, dost často jsem si zajela do obchodního centra, abych trochu prozkoumala "terén". Nakonec jsem pár věcí ukořistila a vy se už brzy můžete těšit na video-haul. A tím brzy vám opět neříkám žádné konkrétní datum, protože všichni víme, že dodržování termínů je poslední dobou mou slabou stránkou.

A tím už se dostáváme blíže k současnosti. Od pondělí do středy jsem byla s mamkou na místě, jehož jméno jsem se učila celý první den - Malé Syrovice. Jeli jsme tam z důvodu, který je trochu moc osobní na to, abych o celém výletu psala článek, ale mohu vám říct, že jsem si ho užila a poznala jsem spoustu míst, na která bych sama nenarazila. 

Pro dnešek to bude všechno. Já končím a běžím do postele se skvělým pocitem, že už na mě ve 4 ráno nebude křičet budík. Vy mi do komentářů napište, jestli se letos chystáte na nějaký fesťák a na jaký :)