2015

Trvalo to dlouho, ale jsem tady konečně s rekapitulací roku 2015. Ještě na vás čeká video plné "předsevzetí", ale objevil se menší problém - jsem líná se namalovat a natočit ho. Doufám, že vám nebude vadit, když se takové video objeví až koncem měsíce (měla bych na ten seznam předsevzetí přidat dochvilnost co?). Na většině blogů, kde se tento typ článku objevil už tak před měsícem, byl rozdělen do jednotlivých měsíců. Já jsem se rozhodla, že to udělám jinak. Vypíchnu ty "nejdůležitější" momenty z celého roku a napíši o nich zvlášť.

SPLNĚNÝ SEN:

Tím NEJVĚTŠÍM momentem v roce 2015, byl můj splněný sen. Pro někoho je to hloupost, pro mě to byla neskutečná úleva a pocit naprostého štěstí. Na toto téma jsem sice článek psala, ale někteří z vás, kteří můj blog nenavštěvuji tak dlouho, o mě neví, že mám umělé zuby. Konkrétně tedy "jen" dva přední (dvojka nalevo, trojka napravo - hezky na očích). První částí tohoto snu bylo sundání rovnátek, na které jsem čekala roky. Tou druhou a poslední byla výroba implantátů, které teď vypadají, jako by ke mně patřily odjakživa. Cesta za úsměvem pro mě byla těžká a hlavně dlouhá, ale stálo to za to. Pokud je něco, co vás trápí, a víte, že na to musíte čekat, určitě se tím netrapte. Já jsem probrečela nespočet dní a nocí s otázkou: "Proč zrovna já?", ale nikdy toho nebudu litovat a to poslední, na co v tuto chvíli myslím, je to, jak dlouho jsem na to musela čekat.

TANEC: 

Tanec provázel můj život už od 4 let. Minulý rok byl zlomový, protože byl poslední. Jela jsem na své poslední soustředění, soutěžila a zažila poslední naděje a radosti před vyhlašováním. Byla to skvělá tečka za mojí "kariérou" a já nelituji ani jedné chvíle, kterou jsem tancem strávila. Nakonec byl čas říct velkému koníčku sbohem a otevřít dveře novým zítřkům. Je pravda, že aspoň jednou denně mi tanec chybí, ale nevzdala jsem se ho napořád. Konkrétně teď pracuji na ohebnosti a pevnosti postavy, což je něco, co jsem vždy obdivovala na filmech. 

LÉTO:

Léto bylo naprosto báječné. Začalo brigádou a pokračovalo festivaly. Už teď se moc těším na to další, kde mě fesťáky čekají 3. Ty dva měsíce volna mi zpříjemňovaly chvilky strávené s přáteli. Spolu s takovou naší "babskou" partou jsme uspořádaly piknik, který byl, i přes to nekonečné vedro, jako z filmu. Své narozeniny jsem oslavila hned několikrát. Nejlepší kamarádka mě překvapila a společně jsme vyrazily do Olomouce, brácha mě vzal do Pubu, kde jsem vypila nezdravé množství piva, Karin se mnou protančila noc v klubu s drinky v ruce, taťka podnikl klasickou procházku Prahou a mamka mě překvapila krásným dortem s čokoládovým srdcem, které rozehřálo to mé. 

MATURANTSKÝ ŽIVOT:

Celá ta maturitní hrůza začala už v lednu, kdy jsem se se strachem v očích vrátila z Gaudeamu, který mi bohužel v ničem nepomohl. Stres z toho, že nevím kam svůj život směřovat se zvětšoval a já začala propadat panice tak, jako pokaždé. Samozřejmě, že ve 3. ročníku se mě ještě nic netýkalo a teď? Teď chodím po chotdbách a závistivě koukám na třeťáky, kteří mají ještě "času dost". Stalo se, ale spoustu věcí, které mi celý ten čtvrťák zpříjemnily. Zdobení třídy, výlet do Prahy, stužkovací veřírek - to všechno jsou přesně ty vzpomínky, na které si za pár let ráda vzpomenu (aspoň na jejich větší část).

NOVÉ TRADICE:

V jistých chvílích, kdy už mám všeho dost, snažím se najít jakýkoliv únikový východ. Naučila jsem se, že někdy je potřeba, aby člověk vypnul a nemyslel na to, kolik povinností před sebou má. Mým únikovým východem se stal čas s nejbližšími. A kde jinde bych jako milovník kaváren čerpala energii, než v kavárně? A když k tomu přidáte dobré jídlo, stres odplouvá daleko a ještě dál.

VÁNOCE:

A jak to tak bývá, rok skončil Vánocemi, které byly, tak jako každé, perfektní. Zažila jsem příjezd vánočního Coca Colu kamionu a vzpomněla si na to, jak pro mě i malé věci znamenají hodně, jela na výlet do Krakowa, který mě a mamku okouzlil natolik, že se tam za měsíc chystáme znovu, a hlavně si užila své nejoblíbenější období z celého roku.