Vampire Attack

12:06 Lea Fuis 10 Comments


Zvládla jsem to! Je ze mě dárce krve a ten pocit je nepopsatelný. Možná už jste si všimli, že mámráda spontánní rozhodnutí a tohle bylo jedno z nich. Minulý týden jsem se zeptala mamky, kdy jde darovat krev, ona odpověděla v úterý a tak jsem řekla: "Jdu do toho!"





Důvod, proč jsem se pro něco takového rozhodla je jednoduchý. Venku existuje milion lidí, kteří potřebují třeba vaši krev a nikdy nevíte, kdy se v takové situaci ocitnete vy sami. Nebudu říkat, že jsem se nebála a nebyla nervózní, protože to jsem byla a hodně. Bála jsem se toho, že se mi udělá špatně a omdlím a také toho, že to bude nepříjemné a bolestivé. Nakonec byly obavy zbytečné, protože žádný krvavý masakr se nekonal. Ráno jsem přišla, vše mi vysvětlili, dostala jsem milion brožurek, poukázku do Starbucks (juchů) a vodu, a šla na první kontrolní odběr. Poté mě vyzpovídali, zda jsem nebyla nemocná, tetovaná nebo operovaná a přišel na řadu hlavní bod - odběr. Sestřička, která mi odběr dělala, byla moc hodná, vše mi popsala a pak si se mnou povídala o škole a maturitě. Možná byli všichni tak hodní, protože se jednalo o mou první návštěvu a už z mého pohledu bylo vidět zděšení, které jsem prožívala, ale rozhodně se jim dařilo mě uklidnit a rozveselit.

Nakonec jsem si dala zaslouženou horkou čokoládu a sušenku, která po 17 hodinové povinné dietě, přišla vážně vhod. Teď už sedím doma, odpočívám (doporučení od sestřiček) s obvázanou rukou a hřejivým pocitem u srdce, že má krev může brzy zachránit život. A pokud si i vy říkáte, že byste do toho šli, ale bojíte se, určitě zatněte zuby a jděte do toho. Bolest skoro necítíte, a pokud nad tím moc nepřemýšlíte, nebo nesledujete tekoucí krev, špatně vám nebude. Jediné, co mě mrzí, je fakt, že stále neznám svou krevní skupinu.

To je vše pro dnešní den a já mířím do sprchy. Baví vás takový "deníčkoý" typ článků? Mě jejich psaní baví snad nejvíce a v budoucnu bych je chtěla publikovat častěji (nebo alespoň tak často, jak to jen jde a jak to čas dovolí). Uvítali byste to? 


10 comments:

  1. O darování krve taky přemýšlím a v budoucnu určitě půjdu. Ale strach mám to teda jo, protože jsem už párkrát omdlela i při normálním odběru :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Chápu tě, já nemám ráda pohled na cizí krev, protože mi nedělá dobře ten pocit, že to někoho bolí.
      Pokud se někdy odhodláš, máš můj velký obdiv :)

      Delete
  2. Super ze jsi sla:))) je to fakt bozi pocit po darovani;) ja pujdu zase po jarnich pazninach nekdy zacatkem brezna a uz se fakt tesim;) jan tak dale!
    P.S. jake rozmery maji obrazky ktere nahravas na blogspot prosim? Myslim V pixelech;) diky

    ReplyDelete
    Replies
    1. Já plánuji ještě darování plazmy někdy ke konci února (nejradši bych jim tam nechala i nějaké orgány :D). Pak budu mít na půl roku zákaz kvůli tetování, ale pak jsem tam zase jako na koni :)

      Fotka, kterou vidíš na blogu má šířku 800 a výška je taková, aby se zachoval poměr fotky. Originální fotka má šířku kolem 4600, jak kdy.

      Delete
    2. Diky za rozmery;) Ja na plazmu zatim nesla;) nejak mi vadi to ze ti do tela vraceji ten roztok a trochu se toho bojim:D treba se odhodlam, klrev je ale uplne v pohode:) jo a taky me stve ze mi nerekli tu krevni skupinu!:D ale ted jak pujdu po druhe tak uz se to konecne dozvim juchuu:))) snazim se nekoho premluvit aby sel semnou, sama tam cekat je nuda:D

      Delete
  3. V budoucnu opravdu plánuji jít darovat krev. Jak jsi napsala, musí to být vážně nádherný a hřejivý pocit u srdce, když víš, že díky tomu, co jsi udělala, možná zachráníš i lidský život. Já takovéhle články vážně miluju! :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ještě teď se usmívám pokaždé, když se zadívám na svou ruku, kde se ještě vyskytuje dirka od jehly (teď když jsem to napsala, nezní to tak hezky, jako v mé hlavě :D).

      Delete
  4. Tyjo, tak už jsi taky šla. Všichni kolem mě teď chodí darovat. :) Já nemůžu, protože beru prášky na alergii a bez nich by to prostě nešlo, takže se dárcem bohužel nikdy nestanu, ale pokud se všichni budou řídit podle tebe, tak to ani nebude potřeba. :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Budu darovat i za tebe :)
      Spolužačka také nemůže darovat, kvůli práškům a to mě motivuje ještě více. Budu jednoduše dávat i za vás, kteří kvůli lékům nebo zdraví nemůžete :)

      Delete
  5. Tak to gratuluji a zároveň ti závidím! :-)
    Darovat krev si už přeji od 18. let, ale kvůli škole, jsem stále neměla čas. U nás v nemocnici mají špatný rozvrh darování krve :/ A potom jsem šla na tetování, uběhlo 5 měsíců a šla jsem na další. Takže teď zase musím čekat, až budu moct :-)

    Darovat krev budu pravidelně. Psala jsem na to i článek. Třeba jednou budu já tím člověk, který bude čekat na dárce. Nikdo neví. Pomůžu ráda a k tomu všemu, když je to zadarmo :-)

    ReplyDelete

Thank you for your comment :)