On Off Time

13:29 Lea Fuis 4 Comments

Dokážete si v dnešní době představit život bez internetu? Je neuvěřitelné, že ještě před pár lety to byla úplně normální věc a teď se nám to zdá jako ten největší experiment. V minulém článku jsem se už zmínila o tom, že jsme s Ter absolvovaly výlet po naší krásné zemi. Vyrazily jsme spolu na jižní Moravu do Rohatce a rozhodly se, že to pojmeme jako takový "off time" neboli čas, kdy se ani jedna nepřipojíme na internet.
Cesta vlakem proběhla překvapivě bez problémů a my stihly všechny spoje, které jsme stihnout měly. V Rohatci jsme měly domluvené ubytování přes službu Airbnb a pro nás obě to byla premiéra. U domu nás přivítal sympatický pán, ukázal nám místo, kde jsme ten den měly přespat, a domluvil se s námi na prohlídku vinného sklepa, který provozuje jako koníček. Náš pokoj byl naprosto kouzelný a skvěle vybavený. Dokážu si představit, že bychom tam jely na víc než na jednu noc. My jsme hned využily kuchyně a uvařily si oběd, protože bohužel, ve svátky bylo skoro všechno zavřeno, a tak náš původní plán navštívit burgrárnu padl. Po obědě jsme vyrazily prozkoumat Rohatec a po krátké procházce skončily na kofole v přístavu. Úplně mi to připomínalo dovolené, na které jsme jezdili, když jsem byla malá. Večer jsme šly na zmiňovanou návštěvu vinného sklepa, kde jsme ochutnaly asi 7 druhů vína a nakonec odcházely se třemi lahvemi. Dvě jako suvenýr a tu třetí jsme si otevřely ještě ten večer k popcornu, chipsům a kartám, kterým jsme ten den propadly.



 


Druhý den jsme měly naplánovaný výlet autobusem do Strážnice na zámek a do skanzenu. Ještě než jsme vyrazily, vychutnaly jsme si snídani venku, což bylo něco úžasného. Bohužel nebo možná bohudík jsme si spletly čas odjezdu autobusu, a tak jsme do Strážnice vyrazily pěšky. Cesta nakonec trvala déle, než jsme si myslely, a tak jsme nakonec došly jen do přístavu v Petrově, kde jsme se podívaly na kostel, snědly uvařený oběd a opět skončily na Kofole. Pak už jsme sedly do autobusu a  s nadějí, že budeme doma o 4 hodiny dříve, vyrazily zpět na ubytování pro věci. Po hodině čekání na vlak a půl hodině ve vlaku jsme dorazily do Starého města u Uherského Hradiště, kde jsme zjistily, že má náš vlak 110 minut zpoždění. Tak jsme se rozhodly čekání trávit dojídáním posledních zásob a hraním karet. Jak říkám, kartám jsme za ty 2 dny naprosto propadly. Nakonec jsme tedy domů dorazily jen o 2 hoďky dřív a naprosto mrtvé.


Já jsem si výlet neuvěřitelně užila a o to víc, když jsme ho trávily bez telefonů v ruce. Jediná chvíle, kdy mi internet chyběl, byla ta, když jsem chtěla zjistit jestli je naše spojení na vlak správné. Ale jinak? Rozhodně si dokážu představit, že bych ten internet nezapnula ještě dalších pár dní (nechci psát týdnů, abych si zbytečně nehrála na hrdinu). Takže pokud vám připadá, že jste až příliš moc online, vypněte wifi a data a zkuste alespoň den spoléhat jen na sebe, tištěné jízdní řády a mapu.

4 comments:

  1. Ja vždy vravím, že internet nám veľmi pomohol, ale zároveň nám zničil život. Možno trochu prehnané, ale vidím okolo seba (aj sama na sebe), že sa na ňom stávame závislí. Je dobré si od toho dať na chvíľku prestávku a užiť si chvíle bez pripojenia.
    Museli ste mať krásny výlet. :)

    https://lamodaeanarchia.blogspot.sk/

    ReplyDelete
  2. Bože, ta kofola... Vůbec mi o tom nepiš a ani to tady nefoť, jak já bych si dala! :D :)
    Ejnets in Lisboa

    ReplyDelete
  3. Super článek! V dnešní době je podle mě vážně těžké žít bez internetu déle než den. Na jednu stranu je to šílenost, mít vedle sebe neustále mobil, na druhou nám to ale ulehčuje nespočet věcí, které bychom jinak než s internetem ani neuměli řešit :D
    Veronika

    ReplyDelete
  4. Přidávám se k Anet a zakazuju kofolu :D jinak ale naprosto souhlasím s myšlenkou výletu - offline svět je občas třeba...

    Zápisky z cest a života v Anglii ⇨ Diary of M

    ReplyDelete

Thank you for your comment :)