Colours of Ostrava 2017

19:34 Lea Fuis 0 Comments

Už je to nějaký ten týden, co jsem naposledy zasedla k počítači a napsala článek. Prokrastinuju v poslední době častěji a častěji, a pak to dopadá tak, že o akcích nebo událostech píšu tehdy, když už si ani nepamatuji, co se na nich dělo. Letošní ročník Colours of Ostrava začal před 3 týdny (skoro na den přesně) a já se teprve dnes ráno dostala k upravení kvanta fotek, které jsem tam pořídila. No, kvanta, to byla představa, realita je taková, že jich je použitelných asi 10. Klasika Leo. Ale jak se říká, nezáleží na kvantitě, a tak se spokojíme i s tím, co se použít dá, a já se přestanu obhajovat a radši vám něco napíšu o festivalu samotném. 


Letos začínal ve středu, nikoli ve čtvrtek, jak tomu bylo doposud. Důvodů, proč tomu tak bylo, jsem slyšela asi milion, ale do teď nevím, který je ten pravý. Mně osobně to nijak neovlivnilo, volno v práci jsem domluvené měla a zmatek ve dnech mám celé léto, takže ani to nebylo nové. Už první den byl docela nabitý program. Začalo to Birdy, pokračovalo přes skvělé Alt-J, na které jsem se těšila asi nejvíce a končilo Imagine Dragons, ze kterých sršela energie až dozadu, kde jsem stála já se zbytkem naší improvizované party. Většinu ročníků COO jsme trávily s Ter jen spolu, ale tentokrát nás bylo šest, a tak jsme si s Ter užívaly ten pocit, že i my máme kamarády (aspoň ten jeden den, že).

Druhý den jsme začaly u Nihils a tady už se ukazuje, jak špatný nápad je psát dojmy o 3 týdny později, protože už si naprosto nepamatuji, jak se mi líbili. Čekání na očekávanou LP jsme trávily jak jinak než jídlem. Naší tradicí je si každý rok dát trdelník, i když je to neuvěřitelně neletní jídlo. Když to nebyl trdelník, tak to byly Fæncy Fries, které jsem tam ochutnala poprvé, a pak si je musela koupit ještě 2x. Pokud byste měli zájem ochutnat tyhle boží hranolky i vy, máte možnost buď v Ostravě nebo v Olomouci. Takže pokud jste si říkali, že nemáte žádný jiný důvod do těchto měst zajet (chyba), tak teď už ho máte. O jídle bych mohla psát do nekonečna, ale o tom dnešní článek být nemá, proto se vrátíme raději k hudbě a to konkrétně k LP. Její hlas je prostě něco. Nemůžu říct, že by to byl nejlepší a nejenergičtější koncert, na kterém jsem kdy byla, ale něco na ní prostě bylo. Hlavně jsme si tam s Ter vytvořily nějakou úchylku na to, jak píská v písničce Lost On You (oficiální video - 0:35). Norah Jones jsme vzdaly asi po 3 písničkách a radši jsme se šly projít po areálu směr Arcelor-Mittal Stage, kde hrál Faada Freddy. To byla naopak úplná bomba. Do toho dne jsem ho vůbec neznala, ale šíleně mě to bavilo.
Dostáváme se ke třetímu dni, kde nás čekali Walking On Cars, které Ter miluje. Díky tomu jsem se dostala až dopředu (což bylo na Colours asi poprvé), kde jsem mohla čekání trávit pozorováním, jak družní někteří lidé jsou.. zvlášť holky ze Španělska. Koncert jako takový mě bavil a jsem ráda, že si ho Ter mohla užít takhle z 3. řady. Pak jsme si šly na chvíli poslechnout Louise Berryho, od kterého jsem měla pár písniček v playlistu na Spotify. A jsme opět u mojí krátké paměti, protože pak už si pamatuji jen, že jsme seděly úplně vzadu na zemi a hráli nám k tomu Midnight Oil, jejichž Beds Are Burning zná skoro každý (kromě Ter.. :D). Ještě než se dostanu k poslednímu dni, ráda bych upozornila, že moje výpadky paměti nejsou způsobeny alkoholem.





Čtvrtý den bych mohla shrnout i do pár vět, protože ten den jsem na žádném koncertě ani oficiálně nebyla. Když jsme dorazily do areálu, kde hrál David Koller, šly jsme ukořistit stín, abychom se nerozpustily, pak se sešly s Terčinou kamarádkou, a já pak vyrazila za fluffy kamarádem (neptejte se, kdo to vymýšlel). Celou dobu bylo slunečno, ale ke konci se začalo zatahovat a všichni se strategicky schovávali pod "slunečníky" u stánků. Po nějaké chvíli pod slunečníkem, do kterého stejně pršelo, jsme se rozhodli, že to v pláštěnkách mimo ten dav bude lepší. A teď se dostáváme k tomu, že vám úplně dobrovolně popíšu jeho skvělou pláštěnku do kapsy. Představte si mikrotenový sáček. Představte si ho v modré barvě jako mají pytle na odpadky. Představte si, že do něj teče voda úplně stejně, jako byste ho na sobě neměli. Takhle úžasná ta pláštěnka byla, akorát vám bohužel neřeknu, kde ji koupíte a za kolik, protože ji dostal od někoho zadarmo :). Já se naopak škvařila ve své pláštěnce po kotníky, v naprosto mokrých Vanskách s mokrýma vlasama, ze kterých mi překvapivě všude netekla růžová barva. Když přestalo pršet, vyrazila jsem zpět za Ter a za hranolkama, které jsem si před odchodem prostě nemohla odpustit. Pak už jsme šly domů, protože jsme byly naprosto mokré a neměly úplně chuť jít na žádný koncert.
Já jsem si fesťák užila, tak jako každý rok, hlavně díky skvělé společnosti, kterou jsem tam po celé ty 4 dny měla. Hudebně mi přišly letoční Colours trochu slabší, co se programu týče. Byli tam někteří skvělí interpreti, ale byly roky, které jsem si užila mnohem více. Tak jako tak jsem moc zvědavá, koho uvidím na těch příštích :)

0 Comments:

Thank you for your comment :)