Summer 2017

Školáci mají oficiálně po prázdninách a já mám před odjezdem na vysokou školu. Léto uteklo ani nevím jak a já vám můžu s naprostou jistotou říct, že jsem si užila každý prázdninový den, ať už někde na cestách, v práci nebo třeba doma u televize. Bylo to léto plné nových dobrodružství a překonávání sama sebe a já se za ním teď ohlédnu prostřednictvím tohoto článku.

Červenec jsem zahájila výletem do Bratislavy, kam jsem vzala mamku jako narozeninový dárek. Za mě to byl moc povedený den a musím říct, že ještě teď se mi sbíhají sliny nad tím výborným obědem, který jsme si tam s mamkou daly. Pár dní poté jsem s Ter vyrazila na offline výlet do Rohatce, kde jsme se vrátily do dob, kdy lidé na hledání spojení používali tištěný jízdní řád na zastávce a večer se bavili hraním karet (to je samozřejmě nadsázka, tohle lidi dělají i dnes :) #nohate). Měly jsme také možnost bydlet poprvé u někoho přes službu Airbnb, což se ukázalo jako super nápad, zvlášť když zvážím, že pán vlastnil vinný sklep.



Nějaký ten čas jsem trávila i v práci, ale naštěstí jsem patřila mezi lidi, kteří svou práci dělají rádi a nevadí jim v ní trávit i víkend (no tak Leo.. budeme ale upřímní, i tak jsem 85x jsem každý den řekla, že se mi do práce vůbec nechce). Po pracovním nasazení přišlo opět období trochu vypnout, tentokrát na oblíbeném festivalu Colours of Ostrava, na který byli letos pozváni třeba Alt-J, Imagine Dragons, LP a jiní skvělí interpreti. Já jsem si ho užila neuvěřitelně a dokonce mi připadalo, že tam vzhledově zapadám, protože moje oblíbené černé oblečení rozzářila růžová barva vlasů, kterou jsem hrdě nosila skoro celý měsíc. To je něco málo k tomu, jak jsem překonávala sama sebe a opouštěla svou komfortní zónu. Pár dní po skončení festivalu v Ostravě jsem už byla na cestě do Liberce na festival Benátska!, opět se svou milovanou mamčou. Určitě bych nečekala, že si tam nejvíc užiju koncert Jaroslava Uhlíře plný pohádkových písniček. Není nic vtipnějšího, než stan plný lidí popíjejících pivo a zpívajících "Hajný je lesa pán.."

Po návratu z Liberce jsem opět párkrát navštívila kavárnu, kde pracuji a čekala mě další cesta společně s Ter. Tentokrát to bylo dál, než po naší krásné zemi, a to do Varšavy, odkud jsme letěly do Norského Osla. Obojí byl naprosto dokonalý zážitek a já už se nemůžu dočkat, kam se s Terkou podíváme příště. Rozhodně nikdy nezapomenu na to, jak jsme v Norsku omylem vlezly cizím lidem do bytu. Ono když vám váš Airbnb ubytovatel napíše "dveře vpravo" a vy na pána otevřete ty vlevo, tak nemůžete čekat, že tam najdete ten správný byt. Nevadí, levou a pravou ruku už teď ale spolehlivě rozeznám, protože na té levé mám teď nově tetování. Jednou jsme si tak s Ter totiž řekly, že cestování a popíjení vína nám na utužování přátelství nestačí, a že si každá navzájem vymyslíme tetování. Až do onoho dne D jsme ani jedna nevěděly kde a co budeme mít a já byla víc nervózní z toho, že se Ter nebude líbit můj návrh, než z toho, co a kam mi dá ona. Samotné tetování jsme si nechaly dělat symbolicky na mé 20. narozeniny a já na to budu dlouho vzpomínat s láskou v očích (nemůžu psát navždy, protože mám paměť horší než důchodce). Pokud by vás zajímalo, s čím jsem nakonec odešla, tak se jedná o pšenici, ale víc vám k tomu neřeknu, protože to už je jen a jen pro mě :)


Abych ale nezapomněla, po cestě do Norska jsem si ještě dvakrát stihla zajet do Katowic a to konkrétně za fluffy kamarádem (pokud jste si na tu přezdívku ještě nezvykli, omlouvám se), o kterém už jsem se párkrát zmínila, a který o prázdninách sehrál v mém životě docela velkou roli nebo minimálně v jejich druhé polovině. Například jsem díky němu zažila svou první dvoudenní kocovinu (děkuji), kdy jsem nebyla schopná o jídle ani mluvit a to je co říct. Teď samozřejmě vtipkuji, za kocovinu si můžu sama, protože jsem si ten večer řekla, že když jsem se do té doby nepříjemným alkoholovým nevolnostem úspěšně vyhýbala, vyhnu se jim i tam. A ono ne. A toho nového bylo mnohem víc, ale o tom už se rozepisovat nechci. Nikdy jsem nechtěla na blogu rozebírat osobní věci a ani dnes tomu nebude jinak, proto zůstanu jen u toho, že mu za všechno děkuji :)

Poslední prázdninový víkend jsem trávila oslavou svých narozenin, kterou pro mě vymyslela mamka. Společně s Ter, Terezkou a mamkou jsme se vydaly do kempu v Horní Bečvě, kde jsme jedly, pily a výletovaly. Prostě ideální holčičí víkend nejen na oslavu narozenin, ale také na rozloučení s prázdninami. Pro mě byly tyto prázdniny jedny z nejhezčích a budu na ně mít spoustu příjemných vzpomínek. Vím, že jsem se blogu moc nevěnovala, protože jsem se snažila užívat si přítomnosti, ale i tak jsem ráda, za ty návaly komentářů pod mými články. Určitě se můžete těšit na spoustu článků z Anglie, které budou pravděpodobně opět plné stresu a paniky, jak už to u mě bývá.

Thoughts